Stupnice horolezeckých obtížností

Články
Stupnice horolezeckých obtížností

Hodnocení obtížnosti lezeckých tras

Vyrazili jste na stěnu a jde vám hlava kolem z číslic, plusů, mínusů a písmenek, kterými jsou cesty značeny? Udělejte si ve značení pořádek, ať vždy víte, jakou obtížnost lezete. Jaké značení se v českých skalách a na umělých stěnách používá nejčastěji?

K čemu hodnocení slouží

S rostoucí popularitou horolezectví se ke slovu dostala soutěživost. Lezci si potřebovali označit cesty tak, aby bylo už před nástupem na cestu zřejmé, jak je obtížná. Kromě toho, že se pak můžete plácat po ramenou, že jste přelezli osmičku, to má i praktické využití. Z označených cest si totiž vyberete takovou, na jejíž obtížnost stačíte. Tu podle označení snadno odhadnete. U nás se používá nejčastěji stupnice UIAA, francouzská, saská a česká pískovcová klasifikace.

Saská a česká pískovcová stupnice

Už v první polovině 20. století existovalo značení obtížnosti na českých pískovcích. Jednalo se o uzavřenou klasifikační pískovcovou stupnici se stupni od I do VII. Sedmý stupeň byl považován za nejobtížnější. Vysvitlo však, že existují i těžší cesty než česká sedmička, proto se začala používat saská stupnice. Ta je otevřená a umožňovala proto větší rozptyl hodnocení tras. V současné době se již nové cesty saskou stupnicí neznačí. Saskou stupnici však najdete na starších cestách a pískovcích. Lezci ji považují za náročnou a tvrdí, že je přísnější než francouzská a UIAA stupnice. Poznáte ji podle římských číslic s přidanými písmenky a, b nebo c. Např. VIIIb.

UIAA stupnice

Stupnice mezinárodní horolezecké organizace UIAA se oficiálně používá od roku 1971 a navazuje na starou alpskou stupnici. Patří také mezi otevřené stupnice a v současné době se za vrchol obtížnosti považuje stupeň XII. K jemnějšímu odlišení náročnosti se používají ještě znaménka + a -. Na umělých lezeckých stěnách byste ale stupně I a II hledali marně. Cesty stavěné na překližce začínají až na stupni III. Ty jsou poměrně jednoduché na přelezení, protože mají hodně pěkných a velkých chytů na ruce i stupů na ruce. Cesty úrovně IV vás již občas překvapí komplikovanějším krokem a ta pravá zábava začíná u cest s hodnocením V, ve kterých polezete své první převisy.

Francouzská stupnice

Značení obtížnosti cest obvyklé ve Francii se do povědomí lezecké veřejnosti dostalo v 80. letech, kdy se ve Francii objevilo několik špičkových lezců, kteří se zasloužili o popularizaci lezení. Tato stupnice se původně používala pouze k označení skal, ale nakonec pronikla i do vnitřního lezení. Cesty hodnocené francouzskou klasifikací najdete například na Big Wallu v pražských Vysočanech. Prozatím obsahuje stupňů devět, které se dále člení na písmeny a, b, c a přidává se i znaménko +. Příklady: 7b, 6c+, 8c+/9a.

Jak mezi stupnicemi převádět?

Od stupně 6 je francouzská stupnice přísnější než hodnocení UIAA. 1 stupeň UIAA odpovídá 2/3 francouzského stupně. Pokud si tedy budete gratulovat, že jste podle UIAA přelezli cestu obtížnosti 7, může vás přejícný kolega zpražit, že ve Francii jste teprve na 6b a tak podobně. Srovnání jednotlivých stupnic navzájem naleznete například v knize Horolezecká abeceda:

UIAA Francie Severní Amerika Británie Austrálie
II 1 3 1a 3
III- 1 4 1b 4
III 1 5.0 1c 5
III+ 1 5.0 2a 6
IV- 1 5.1 2b 7
IV 1 5.1 2c 8
IV+ 1 5.2 3a 9
IV+ 2 5.2 3a 10
V- 2 5.3 3b 11
V- 3 5.4 3b 12
V 3 5.6 4a 13
V 4 5.7 4a 14
V+ 5 5.8 4b 15
V+ 6a 5.8 4b 16
VI- 6a 5.9 4c 17
VI- 6a+ 5.9 5a 18
VI 6b 5.10a 5a 19
VI 6b+ 5.10b 5b 20
VI 6c 5.10c/d 5b 21
VII 6c+ 5.11a 5c 22
VII 7a 5.11b 6a 23
VIII- 7a+ 5.11c 6a 24
VIII 7b 5.11d 6b 25
VIII+ 7b+ 5.12b 6b 26

Tip! Vyrážíte na umělou stěnu nebo na venkovní skály? Zjistěte si předem, jak jsou cesty vysoké, a vezměte si patřičně dlouhé horolezecké dynamické lano. Například na již zmíněný vysočanský Big Wall vás nepustí s lanem kratším než 50 metrů.